Jsem omámen.

Jsem omámen.
Požitky kolem sebe.
Je jich tolik. Snad jsem asi nikdy nevnímal.

V náladě. Po víně.
Vyšehrad.
H., odteď je to místo spojené s Tebou a s Tvým:

"Vesmír mě má rád.
Tím, co mi vždy hodí pod nohy, mě drží ve střehu."

Chci jednou objevit tu záhadu těchhle diskuzí. O vztazích, o lásce.. Líbezné a vždy poučné.
Děkuji též J., která mě povznesla a jsem rád, že nejsem sám, kdo sdílí podobné myšlenky.
Víno vždycky pomůže.
Víno vždycky pomůže.

(nějak)

Blonďaté překvapení se rozrůstá. 

Na touhu.
Touhu poznávat, pokoušet.
Ten pocit je tak hřejivý. Ale tak křehký. 

Snažím se. Jen nechci moc.
Snažím se. Jen Tě chci mnohem víc poznat.
Bojím se, že přetáhnu. Jako malý kluk ve školce, který vybarvuje formuli.
Nechci tu kouzelnou pastelku zlomit. Prosím. Snad chápeš.
Chci jen malovat, tvořit. Tím poznávat.
A užívat si tu přítomnost.
Je mi z toho tak příjemně.
Nové a přesto v něčem tak podivně známé a přirozené.
Vážně věřím v to, že na jiné planetě, kde mraky běhají pozpátku, neexistuje ta blbá práce a Elvis ještě žije, jsme se už my dva potkali. A ne letmo...


Léto je přede mnou.
Nevím, co bude.
Nemám ve zvyku dělat si plány.
Možná toho nakonec vždycky trochu lituju.
Tábory, instruktoři na táborech, dovolené, vandry, výlety, párty, festivaly..
Mega plány, na které nakonec nikdy nedojde.
Asi ano. Závist těm, co si umí zařídit "prázdniny".

Já tomu tak říkat nemohu.
Já mám léto.
Mám duhu.

Úsměv, když se na mě podíváš a ten společný svíravý pocit v žaludku.
Tyyyyyjo.
Čím to?
Víš to?
Já ne.
Eels jedou.

"I like the way this is going..."

Jsem šťastný.
Těším se na další den.
Co přinese..

"Koukal jsem na Tebe a měla jsi v očích víc, než jen okna do duše.
Slupky cibule, co neoloupu. Jím Tě i s nimi.
A co bude teď?"