úterý 5. srpna 2014

Střípky dnů podruhé

Je toho tolik.
Střípky složené do zrcadel a jejich odrazy.
Motá mi to hlavu. Nějak.


Poslední týdny se dost písemně vyčerpávám. Sdílet s internetem je těžší, než sdílet s člověkem. Je to jako olověná deska proti pírku. Najednou tu tíhu mých slov dokážu rozpoznat a dělit. Pírku ale dávat víc, protože si to zaslouží(š).

Vážně chci, protože nemám důvod nebýt upřímný, ano :)? 

Prázdniny (u mě léto) se přehouply do druhé poloviny. Už poloviny? Utíkají vždycky tak rychle.
Co zbylo z těch plánů, vážení? Dodrželi jste je? Máte pořád v plánu dodržet plány? Stále obdivuji lidi, kteří tohle dokážou. Mě se opět rýsovaly za běhu. Rýsují i teď. Uvidíme. Nechávám se překvapit.

Snažím se teď věci dělat trochu jiným způsobem. Něco svévolně měnit.
Tak třeba jsem si byl zaběhat. Dříve nemyslitelné. Asi nějak dozrává Tvé ovoce, milá I.
S nadšením zjišťuji, že taková večerní běhací podél Vltavy je vlastně dost príma. Bolej mě teď z toho nohy.
A dnes už i ruce. Tentokrát z lezení. Díky, K., že jsi přijel. Byl to super den. Příště snad stihnem i ty šachy.

Nějak nevím, co víc napsat.
Asi jen, že jsem teď šťastný. A když si teď čtu ty první příspěvky tady na blogu, tak se jen ptám s pokřiveným úsměvem, jestli je to vůbec ze stejné klávesnice a stejnými prsty napsané..
No... Asi ano. Jen ten čas, mizera jeden.

Myslím na ty z vás, co jste na výletech, táborech, u babiček, házíte frisbeečkem někde v Itálii, střílíte z luku a tak různě. Je vás hodně a máte mou vřelou podporu!
My, co více méně pracovitostí svázaní jsme, si o to více užíváme těch krátkodobých hezkých chvil a ty delší snad třeba ještě přijdou.
Držím palce hlavně těm dvoum Italkám, co se snaží číšničit někde na jihu. A stejně tak i mistru H., který se od zítra toulá směrem za nimi.

Cesta nebo cíl?
Toť otázka.

Co si vybereš ty, Specifická ;)?

Žádné komentáře:

Okomentovat