Jsem omámen.

Jsem omámen.
Požitky kolem sebe.
Je jich tolik. Snad jsem asi nikdy nevnímal.

V náladě. Po víně.
Vyšehrad.
H., odteď je to místo spojené s Tebou a s Tvým:

"Vesmír mě má rád.
Tím, co mi vždy hodí pod nohy, mě drží ve střehu."

Chci jednou objevit tu záhadu těchhle diskuzí. O vztazích, o lásce.. Líbezné a vždy poučné.
Děkuji též J., která mě povznesla a jsem rád, že nejsem sám, kdo sdílí podobné myšlenky.
Víno vždycky pomůže.
Víno vždycky pomůže.

(nějak)

Blonďaté překvapení se rozrůstá. 

Na touhu.
Touhu poznávat, pokoušet.
Ten pocit je tak hřejivý. Ale tak křehký. 

Snažím se. Jen nechci moc.
Snažím se. Jen Tě chci mnohem víc poznat.
Bojím se, že přetáhnu. Jako malý kluk ve školce, který vybarvuje formuli.
Nechci tu kouzelnou pastelku zlomit. Prosím. Snad chápeš.
Chci jen malovat, tvořit. Tím poznávat.
A užívat si tu přítomnost.
Je mi z toho tak příjemně.
Nové a přesto v něčem tak podivně známé a přirozené.
Vážně věřím v to, že na jiné planetě, kde mraky běhají pozpátku, neexistuje ta blbá práce a Elvis ještě žije, jsme se už my dva potkali. A ne letmo...


Léto je přede mnou.
Nevím, co bude.
Nemám ve zvyku dělat si plány.
Možná toho nakonec vždycky trochu lituju.
Tábory, instruktoři na táborech, dovolené, vandry, výlety, párty, festivaly..
Mega plány, na které nakonec nikdy nedojde.
Asi ano. Závist těm, co si umí zařídit "prázdniny".

Já tomu tak říkat nemohu.
Já mám léto.
Mám duhu.

Úsměv, když se na mě podíváš a ten společný svíravý pocit v žaludku.
Tyyyyyjo.
Čím to?
Víš to?
Já ne.
Eels jedou.

"I like the way this is going..."

Jsem šťastný.
Těším se na další den.
Co přinese..

"Koukal jsem na Tebe a měla jsi v očích víc, než jen okna do duše.
Slupky cibule, co neoloupu. Jím Tě i s nimi.
A co bude teď?"



 

Hor(s)ké chvilky.

Pár dní jsem sem nic nenapsal. Asi bych to měl napravit.
Mám chuť se o to podělit.

Středa ráno. Zjišťuji, že už zítra mám brzy (fakt brzy) být připraven na odjezd do Alp.
Pojištění? No, raději bych napsal, že předvýletní procesy proběhli hladce. Leč paní v Generali neměla asi den. Zkouším jinou alternativu. ČSOB. Čas mi utíká. Řítím se do práce. Vlídně se ptám, zda-li se mohu uvolnit a jít si něco vyřídit. Jen na 20 minut. Zašklebený výraz. Je špička. Milion lidí chce ty zpropadený bagety. Šéf svoluje. Zkouším štěstí u ČSOB. Manažer pobočky. Sympaťák už od podání ruky. Prý cestovní pojištění nedělal asi půl roku. Po lítém boji nakonec přece jen. 20 minut se protahuje na 35. Zašklebený výraz podruhé. Bagety.
Utíkám spát a hned se probouzím (spal jsem vůbec?). Balím vše za 20 minut. Přemýšlím, proč to někomu trvá déle.
Vstávám velmi brzo. Slunce vychází nad Prahou a já svištím vlakem.

Píšu Ti mail. Ve vlaku. Dlouho.
Několikrát ho přepisuji.
Na těch slovech mi záleží. Víc než jindy.
Mrazí mě v zádech.

Kupuji jídlo. Zdravím D. za pokladnou. Brzy se uvidíme :).


Jsem tam. Kdesi v Alpách u jezera.
Přemýšlím, jestli zvládnu první ferratu. K. je borec. Házím jeho telefon do kaňonu s vodou. (fakt sorry K.). Překonávám sám sebe. Několikrát padám. Kupodivu jen v mé hlavě. Nakonec je to skvělý pocit. Psychický test. Fyzický test. Lezení na ferratě je něčím tak uvolňující. Věřit sám sobě, lanu, skále. Druhý den výhledy jak z Doktora z hor. Píšu dopis pod Dachsteinem u jezera. Je mi krásně. Snažím se nemyslet. Vůbec (i když mi to moc nejde).

Usínání pod hvězdami. Každý večer. Teplý večer.
Koupání v chladném horském jezeře (po tak dlouhé době).
 

Rozplácnu se na louku do svahu, kochám se tím alpinským vrásněním, zvoní zvonce, vítr na krku. Žmoulám trávu v puse a je mi vše tak nějak jedno. Mám to rád. Málo co se tomu vyrovná.
Znovu v jezeře. V horách. Krása.

Nohy bolí. Ruce bolí.
(srdce bolí).

(.. žádný hloupý fráze?)

Dovolená?
Ne. Je to důležitější.
Asi bych tomu měl začít říkat jinak.

________________________________________________________________________

K dnešku:
Děkuji za sangrii.
Bylo to milé, spontánní a velice, velice kamarádské.
Voda bude!

Milé blonďaté překvapení?
Hm..
:)

Dřevo, Allen a pár hořkosladkých chvil

Jaký je to pocit pokácet strom?
Jaký je to pocit být chvíli sám v lese?

Víkend podle svých přání. Vytoužený odpočinek.
Práce. Trochu jiného druhu než ta, která mne živí.
Je sobota večer a já nemůžu usnout nadšením a nedočkavostí.
Píšem si a mě to připadá jako sen.
Děkuji, že jsi svolila. Že jsi.

Děkuji drahé J. Ozvala ses a já byl tak šťastný.
Uvidíme se brzy. Slibuji.

Propršené ráno. Utíkám na vlak (jako vždycky).
Proč si sakra někdy nevyjdu o pár minut dřív, abych nemusel běžet?
Paní u okénka je moc milá. (To nebývá na hlaváku zvykem).
Těším se snad ještě víc.

Nasedám do auta a hurá ke včelám do lesa. Práce nepočká.
Tak skvělý pocit. Být mimo civilizaci, mimo velkoměsto.
Les má blahodárné účinky, to víme. Nikdy mě to nepřestane udivovat.
Tahám poražené břízy. Sem. Tam. Sedřené ruce. Pot. Krásná chlapská práce.
Voní mi ruce dřevem. Miluji to. Nepřestává pršet. Celý den.

Sekera je můj oblíbený nástroj. Špalek a k němu Petříčkovská diskuze.
Nápřahy jako z bitvy na Pelennorských polích z Pána prstenů.
Je to velký boj. Vítěz je jeden.
Zavírám oči. Svět jde mimo mě. Myslím na Tebe. ŘVU.
Pocit úlevy. Pocit vybití se. Nádhera. A znovu.
Vůně čerstvě nasekaného dřeva.
Batoh, se kterým jsem Ti nepomohl. Promiň.
Jen kvůli tomuhle.

Večer je zapsán v knize našich vzpomínek.
Ne však tady.
Prosté děkuji?
Ptát se mělo to smysl nemá smysl.
Říkám si: Jak jen to ostatní dělají?
No jak?
Takhle?

Zpátky v Praze. Po práci.
Pokračuji na Allenovské vlně.
Pouštím si Annie Hallovou.
Možná pro tu symboliku.
Bože.
Je to tak skvělý film.
Díky Woody.
Díky za Tvůj nemalý přínos do světa lásky (i té zfilmované).
Nikdo ji nechápe (včetně Tebe samého).

Máme se toho ještě spoustu co učit.

" Milostný vztah je jako žralok. Musí pořád postupovat dopředu, jinak zemře.
No a myslím, že my tady máme mrtvého žraloka.."


"... potom už bylo pozdě a oba jsme museli jít. Ale bylo skvělé, že jsem Annie zase viděl. Uvědomil jsem si, jak je úžasná. A.. jak je fajn už to, že ji znám. A..
Vzpomněl jsem si na ten starý vtip, víte, jak ten chlap přijde k psychiatrovi a říká: 
'Doktore, můj bratr je blázen. On si myslí, že je slepice. A doktor povídá: 'Tak co kdyby jste ho dal sem k nám?' A chlap říká:Rád bych, ale já ta vejce potřebuju.'

Tak.. Asi takhle já teď vnímám vztahy.
Víte, jsou naprosto iracionální
a bláznivé..
a absurdní..
a..
Ale.. Asi v nich dál pokračujeme. Protože.. Většina z nás ta vejce potřebuje."