Dřevo, Allen a pár hořkosladkých chvil

Jaký je to pocit pokácet strom?
Jaký je to pocit být chvíli sám v lese?

Víkend podle svých přání. Vytoužený odpočinek.
Práce. Trochu jiného druhu než ta, která mne živí.
Je sobota večer a já nemůžu usnout nadšením a nedočkavostí.
Píšem si a mě to připadá jako sen.
Děkuji, že jsi svolila. Že jsi.

Děkuji drahé J. Ozvala ses a já byl tak šťastný.
Uvidíme se brzy. Slibuji.

Propršené ráno. Utíkám na vlak (jako vždycky).
Proč si sakra někdy nevyjdu o pár minut dřív, abych nemusel běžet?
Paní u okénka je moc milá. (To nebývá na hlaváku zvykem).
Těším se snad ještě víc.

Nasedám do auta a hurá ke včelám do lesa. Práce nepočká.
Tak skvělý pocit. Být mimo civilizaci, mimo velkoměsto.
Les má blahodárné účinky, to víme. Nikdy mě to nepřestane udivovat.
Tahám poražené břízy. Sem. Tam. Sedřené ruce. Pot. Krásná chlapská práce.
Voní mi ruce dřevem. Miluji to. Nepřestává pršet. Celý den.

Sekera je můj oblíbený nástroj. Špalek a k němu Petříčkovská diskuze.
Nápřahy jako z bitvy na Pelennorských polích z Pána prstenů.
Je to velký boj. Vítěz je jeden.
Zavírám oči. Svět jde mimo mě. Myslím na Tebe. ŘVU.
Pocit úlevy. Pocit vybití se. Nádhera. A znovu.
Vůně čerstvě nasekaného dřeva.
Batoh, se kterým jsem Ti nepomohl. Promiň.
Jen kvůli tomuhle.

Večer je zapsán v knize našich vzpomínek.
Ne však tady.
Prosté děkuji?
Ptát se mělo to smysl nemá smysl.
Říkám si: Jak jen to ostatní dělají?
No jak?
Takhle?

Zpátky v Praze. Po práci.
Pokračuji na Allenovské vlně.
Pouštím si Annie Hallovou.
Možná pro tu symboliku.
Bože.
Je to tak skvělý film.
Díky Woody.
Díky za Tvůj nemalý přínos do světa lásky (i té zfilmované).
Nikdo ji nechápe (včetně Tebe samého).

Máme se toho ještě spoustu co učit.

" Milostný vztah je jako žralok. Musí pořád postupovat dopředu, jinak zemře.
No a myslím, že my tady máme mrtvého žraloka.."


"... potom už bylo pozdě a oba jsme museli jít. Ale bylo skvělé, že jsem Annie zase viděl. Uvědomil jsem si, jak je úžasná. A.. jak je fajn už to, že ji znám. A..
Vzpomněl jsem si na ten starý vtip, víte, jak ten chlap přijde k psychiatrovi a říká: 
'Doktore, můj bratr je blázen. On si myslí, že je slepice. A doktor povídá: 'Tak co kdyby jste ho dal sem k nám?' A chlap říká:Rád bych, ale já ta vejce potřebuju.'

Tak.. Asi takhle já teď vnímám vztahy.
Víte, jsou naprosto iracionální
a bláznivé..
a absurdní..
a..
Ale.. Asi v nich dál pokračujeme. Protože.. Většina z nás ta vejce potřebuje."