Tak jo.
Dokopal jsem se k tomu. Just do it.
Jsem virtuálně. Tedy ne já, moje slova. Snad to třeba někdo bude i číst, i když čtenářská vazba není ten důvod, proč chci teď začít blogovat.
Nejsem člověkem, co podporuje hodinky, deníky, organizaci. Jsem mistr v mrhání časem sněním, přemýšlením a následným zabývání se, jestli to je smysluplné. Dost často se přistihuji, že až moc přemýšlím, nad věcmi kolem sebe, proč se dějí. Míchám to v hlavě. Míchám, ale neventiluji.
A víš co? Možná přesně tohle mi chybí. Ventilace. Ta trocha zpovědi. Máte pravdu. Vy co mě znáte. Více i méně.
Do světa. Jako kapka v moři. Jako hlas, který není slyšet v davu. A přeci.
Budou to slátaniny, budu se vylívat, budu se zlobit a nadávat. Nebude to dávat smysl vám a možná ani mě samotnému. O to ale nepůjde.
Touha vyjádřit se.
Touha začít psát.
Kdy jindy než ve 20ti letech? Abych se pak ve stáří mohl za břicho popadat?
Možná.
Tak jo.
Ráda si to budu číst. :)
OdpovědětVymazatDěkuji :)
OdpovědětVymazatJust do it!
OdpovědětVymazatDržím palce.